Zamyšlení

17. října 2013 v 11:26 | Naoko Suzu the Akemi |  Moje kecy
Člověk časem zjistí jací lidé jsou mizerové. Já potkala dva takové. Nebudu je jmenovat, ať si myslí kdo chce co chce a kdo ví tak ví
Neříkám, že mi nechybí. Chybí. Hlavně ta, kterou jsem ztratila nedávno. Ale ona mě využívala. Chodila ke mě dokuď neměla vlastní netbook.. bolí to vědět, že za tebou vlastně nechodila. Chodila za hrama. Za tím co jsem měla já, a ona ne.. Teď už má vše. A svého tatínka, který ji dá vše co chce. Už mě nepotřebuje. Řekla mi sama, že má vlastní život. Já ho mám taky ale ona byla v něm. Ale už není.
Ráda jsem s ní chodila ven. Bavila se a blbla v lese. Trénovala. Dělala blbosti. Ano. Uvědomuji si, že chodila i za mnou. Ale mnohem méně Stejně na ni nechci zapomenout a to nikdy. Ta radost z těch bezva dnů, ty pocity štěstí byly tak nádherné a jsem ji za ní vděčná. Ale já dospěla a uvědomila si, ona si zůstala dítětem.
Ta druhá mi chybí míň ale taky na ní vzpomínám s úsměvem na rtech. Nad minulostí nemá cenu brečet. Člověk by si měl vzít ponaučení a ty šťastné vzpomínky.
Teď mám jedinou kamarádku, kterou znám už dlouho. Ona zná i z povídání ty dvě předchozí. Vždy drží při mě a neopustila mě. I když v budoucnu to možná příjde. Je o dost starší ale možná proto si více rozumíme. Ona už není až takovým dítětem.
Ano, hádám se s ní. Štvou mě věci na ní ale člověk by se s tím měl srovnat. Nejdříve se zamyslet či on sám je dokonalý. A ti co si myslí, že ano a proto odsuzují ostatní jsou idioti Nikdo není dokonalý, nikdo není bez chyby, každý nějaké má i když je třeba nechce mít. Život je jak strom ve větru. Hází s tebou jak chce on ale je na tobě či se udržíš kořeny v zemi a nebo spadneš a zničíš se.
Vím o sobě jaká jsem- sobecká, lehce naštvaná, asi i zákeřná, když se s někým pohádám a vím o tom. Vím taky to, že to se mnou není lehké. Ale s kým je, že ano?
Člověk se s takových věcí nesmí hroutit. A navíc, člověk často píše rychleji než myslí a tak se občas stane, že napíše první myšlenku a ta je ta špatná.. ta co ublíží. Proto to co se napíše by se nemělo brát tak vážně. Když ti to někdo řekne do očí, je to už jiná. Ale dokuď to bude jen psát tak to nemusí myslet vážně. Člověk při mluvě většinou nejdříve myslí.

Psala jsem to i na FB, ale připadá mi to dobré. A chci se o své zkušenosti a své názory podělit s ostatními :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 XTifa XTifa | Web | 17. října 2013 v 19:17 | Reagovat

Mrzí mě, že jsi přišla o dvě kámošky, je to dost smutný příběh. Naneštěstí jsem také něco podobného zažila - konkrétně s bratránky a dřívějšími kámoši, kteří k nám často chodili hrát hry a bavili se se mnou a bratrem jen kvuli hrám, už mě to potom začínalo vytáčet.. ale ty časy jsou už dávno pryč. Našla jsem přátele, kteří mě mají rádi za to, jaká jsem ^^ a ne za věci, které vlastním (i když toho ale stejně doma moc nemám XD)
Asi budu trochu opačný případ, ale u psaní napřed přemýšlím, jestli nenapíšu nějakou blbost, protože si uvědomuji, že psané slovo nejvíce zabolí. Za to u mluveného cítíš, jakým tónem ti to ten druhý sděluje a cítíš z něj emoce. Navíc když řekne nějakou blbost, tak má možnost to zamaskovat ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama