
"K..kdo jsi?" zašeptal tiše Haiko a vytasil katanu.. Najednou však dívka padla k zemi a proměnila se v Riko.. "Riko!" vykřikl Haiko a přiěhl k ní.. Rány se ji zahojily..podivné..pomyslel si Haiko.
Vzal Riko do náruče a rozběhl se k domu…
"Chápu"řekla hlava rodiny Okone. Matka Riko, Urie.. Bylo to chvíli po tom co ji Haikovše vysvětlil co se stalo a poté však Haiko na Urii pohlédl.. "Prosím, co to bylo? To nebyla Riko, že ne?" zeptal se Haiko a Urie pohlédla do země a povzdechla si. "Byla I nebyla. Počkej až ti to řekne sama"řekla Urie a poté se rozešla pryč a Haika nechala v pokoji s Riko, která ležela na postely a tvrdě spala..
Byla I nebyla.. pomyslel si Haiko a povzdechl si…
Ale objevila se? A dokonce před Haikem? Řekl Heiko a pohlédl směrem k němu.. Co plánuješ dělat? Řekl jsem tiše a v ruce se mi objevila katana a já se rozběhl na Heika, který však útok odrazil a ještě mi zabodl nohu do země.. Vykřikl jsem bolestí.. Najednou se okolo mě objevila klec z temnoty a Heiko stál venku a koukl na mě.. poté se usmál.. Sluší ti to víc než svobodně. Řekl a zamířil pryč…
Proč ukázala sovu pravou podobu? Pomyslel jsem si a sednul jsem si.. Noha na noze mi zmizela ale zůstala mi po ní jizva.. Nabral jsem si krev na zemi do ruky a napil se.. Oči mi zrudly ale po chvíli se vrátily do normální barvy. Dohajzlu..zaklel jsem a pohlédl z klece ven..
Riko se posadila a prohrábla své vlasy.. poté si povzdechla.. "Jsi v pořádku?"zeptal se Haiko, když vešel do místnosti.. Riko pohlédla na Haika a pusmála se.. "Jsem ráda, že se ti nic nestalo. A ano. Já jsem v pořádku"řekla Riko a usmála se..
"Proč bych neměl být. Ty myslíš.."řekl Haiko ale když Riko sklonila hlavu přestal mluvit.. "Omlouvám se"řekl. "To spíše já bych se měla omluvit. Chovala jsem se ze začátku k tobě úplně odtažitě ale teď když jsi mě tolikrát zachránil. A já tebe ani jendou.."řekla Riko tiše.. "Zachránila jsi mě! Tam na té mýtině!"řekl Haiko a Riko se usmála.. "Možná máš pravdu, ale to já netuším." Řekla Riko a zasmála se…
Brzy přišel večer a Haiko usnul. Avšak Riko vstala z postele a zamířila k němu. Přiložila mu ruku na hlavu ale tu se objevila Sinet"Co to děláš?"zeptala se Sinet a Riko si povzdechla.. "Chci nahlédnout do jeho minulosti. Chci vědět či užř něco takového zažil a nbeo jsem první… "řekla Riko a Sinet se usmála"Máš strach?"zeptala se a Riko přikývla.
"Pomůžu ti. Vím přesně co potřebuješ vědět ale musíš mi plně důvěřovat a pučit mi část tvé duše" řekla Sinet a Riko přikývla.. Zvedla ruku do vzduchu a začala odříkavat:
"Má duše prohnilá
Ukaž své světlo
Osviť duši mrtvého
a dej mu ji"
řekla tiše a Sinet ucítila sílu a dostala své tělo.. "Děkuju"řekla Sinet.. Riko těžce oodechávala a klečela na kolenou. "Pomož mi tedy"řekla.
Vzal Riko do náruče a rozběhl se k domu…
"Chápu"řekla hlava rodiny Okone. Matka Riko, Urie.. Bylo to chvíli po tom co ji Haikovše vysvětlil co se stalo a poté však Haiko na Urii pohlédl.. "Prosím, co to bylo? To nebyla Riko, že ne?" zeptal se Haiko a Urie pohlédla do země a povzdechla si. "Byla I nebyla. Počkej až ti to řekne sama"řekla Urie a poté se rozešla pryč a Haika nechala v pokoji s Riko, která ležela na postely a tvrdě spala..
Byla I nebyla.. pomyslel si Haiko a povzdechl si…
Ale objevila se? A dokonce před Haikem? Řekl Heiko a pohlédl směrem k němu.. Co plánuješ dělat? Řekl jsem tiše a v ruce se mi objevila katana a já se rozběhl na Heika, který však útok odrazil a ještě mi zabodl nohu do země.. Vykřikl jsem bolestí.. Najednou se okolo mě objevila klec z temnoty a Heiko stál venku a koukl na mě.. poté se usmál.. Sluší ti to víc než svobodně. Řekl a zamířil pryč…
Proč ukázala sovu pravou podobu? Pomyslel jsem si a sednul jsem si.. Noha na noze mi zmizela ale zůstala mi po ní jizva.. Nabral jsem si krev na zemi do ruky a napil se.. Oči mi zrudly ale po chvíli se vrátily do normální barvy. Dohajzlu..zaklel jsem a pohlédl z klece ven..
Riko se posadila a prohrábla své vlasy.. poté si povzdechla.. "Jsi v pořádku?"zeptal se Haiko, když vešel do místnosti.. Riko pohlédla na Haika a pusmála se.. "Jsem ráda, že se ti nic nestalo. A ano. Já jsem v pořádku"řekla Riko a usmála se..
"Proč bych neměl být. Ty myslíš.."řekl Haiko ale když Riko sklonila hlavu přestal mluvit.. "Omlouvám se"řekl. "To spíše já bych se měla omluvit. Chovala jsem se ze začátku k tobě úplně odtažitě ale teď když jsi mě tolikrát zachránil. A já tebe ani jendou.."řekla Riko tiše.. "Zachránila jsi mě! Tam na té mýtině!"řekl Haiko a Riko se usmála.. "Možná máš pravdu, ale to já netuším." Řekla Riko a zasmála se…
Brzy přišel večer a Haiko usnul. Avšak Riko vstala z postele a zamířila k němu. Přiložila mu ruku na hlavu ale tu se objevila Sinet"Co to děláš?"zeptala se Sinet a Riko si povzdechla.. "Chci nahlédnout do jeho minulosti. Chci vědět či užř něco takového zažil a nbeo jsem první… "řekla Riko a Sinet se usmála"Máš strach?"zeptala se a Riko přikývla.
"Pomůžu ti. Vím přesně co potřebuješ vědět ale musíš mi plně důvěřovat a pučit mi část tvé duše" řekla Sinet a Riko přikývla.. Zvedla ruku do vzduchu a začala odříkavat:
"Má duše prohnilá
Ukaž své světlo
Osviť duši mrtvého
a dej mu ji"
řekla tiše a Sinet ucítila sílu a dostala své tělo.. "Děkuju"řekla Sinet.. Riko těžce oodechávala a klečela na kolenou. "Pomož mi tedy"řekla.



*někdy si přečte!!*