
Lesem se ozvalo zavytí a já se rychle převlékla. Moje oblečení se skládalo z trička s dlouhým rukávem a kalhotama a pláště. a opasku na, kterém jsem měla připevněné katany.
Zavřela jsme za sebou dveře domu a rozběhla se do lesa.. Moje kroky nešly skoro slyšet a když jsem se odrazila a vyskočila na větev abych se mohla rozhlédnout nebylo nic slyšet.
"Kde si" zavrčela jsem tiše a poté se rozskákala po větvích stromů až když jsem se zarazila na jedné větvi... Pod stromem na, kterým jsme stála bylo monstrum. Napůl člověk a napůl vlk co právě žralo člověka.
Seskočila jsem z větví a doskočila před monstrum, kterému se zde říka "One" a rozběhla se na něj. V běhu jsem vytasila své dvě katany a skřížila je před sebe. Když najednou se změnil vítr a já se ohlédla.. Za mnou na kopci stál člověk. Podobný tomuto monstru a jeho rudé oči na mě hleděly. Zavyl a zmizel a One za mnou na mě zaútočilo. Já však hbitě uskočila na větev a potom jsem se spustila z větve jako šíp a zasadila monstru smrtící ránu.
"Chcípni"řekla jsem a poté jsem odstříkla krev z katan. "Váš vůdce bude další na řadě" řekla jsem a poté jsem pohlédla na měsíc..........
Bylo brzo ráno a já se začala oblékat do školy. Povzdechla jsem si. "Hej. Riko! Pohni sebou!" slyšela jsem odedveří svého mladšího brášku a pousmála jsem se.. Rychle si přes zada hodila baťoh a rozběhla jsem se ze dveří. Ale ještě předtím než jsem vyběhla ze dveří moje oči padly na temně černý plášť vedle, kterého byly položené dvě katany.
Brzy jsem již běžela se svým bráškem po boku směrem k autobusové zastávce.
"Měj se onee-chan!" zvolal bráška a já na něj jen zamávala. On jezdil autobusem a já chodívla pěšky. Možná taky proto, že chodím do jiné školy.
Směrem do školy jsem se zastavila ve vesnici ve které bydlela má kamarádka Ishi. Už na mě čekala před domem a já se jako vždy pousmála. "Promiň, že jdu zase pozdě" řekla jsem omluvně a ona po mně mrskla zlostným pohledem ale poté jsme se obě rozesmály. "Ne zase ale vždy!" opravila mě Ishi a já jen přikývla.. "No tak promiň, promiň!" řekla jsem a ladně jsem uhnula jejímu pokusu mě praštit do hlavy. "Občas se divím proč máš v sobě tolik energie a jaktože nikdy nemohu k tobě domů." řekla Ishi a rozešla se.. "No.. Moje máma mi zakazuje si zvát návštěvu." odbyla jsem to jako vždy. Nemohla jsem ji říct pravdu. Vyděsila by ji a utekla by. A nebo by tomu nevěřila..
"Když se zjeví temný měsíc objeví se i obludy, které nesnesou světlo a zabíjí...." "Toshindo!!" zvolala jsem a praštila ho do hlavy. "Eh..čau"řekl mladý kluk a pohlédl na mě. "Zase si blouznil"řekla jsem a on na mě pohlédl. "Cože?"řekl a já se jen zasmála.
Zavřela jsme za sebou dveře domu a rozběhla se do lesa.. Moje kroky nešly skoro slyšet a když jsem se odrazila a vyskočila na větev abych se mohla rozhlédnout nebylo nic slyšet.
"Kde si" zavrčela jsem tiše a poté se rozskákala po větvích stromů až když jsem se zarazila na jedné větvi... Pod stromem na, kterým jsme stála bylo monstrum. Napůl člověk a napůl vlk co právě žralo člověka.
Seskočila jsem z větví a doskočila před monstrum, kterému se zde říka "One" a rozběhla se na něj. V běhu jsem vytasila své dvě katany a skřížila je před sebe. Když najednou se změnil vítr a já se ohlédla.. Za mnou na kopci stál člověk. Podobný tomuto monstru a jeho rudé oči na mě hleděly. Zavyl a zmizel a One za mnou na mě zaútočilo. Já však hbitě uskočila na větev a potom jsem se spustila z větve jako šíp a zasadila monstru smrtící ránu.
"Chcípni"řekla jsem a poté jsem odstříkla krev z katan. "Váš vůdce bude další na řadě" řekla jsem a poté jsem pohlédla na měsíc..........
Bylo brzo ráno a já se začala oblékat do školy. Povzdechla jsem si. "Hej. Riko! Pohni sebou!" slyšela jsem odedveří svého mladšího brášku a pousmála jsem se.. Rychle si přes zada hodila baťoh a rozběhla jsem se ze dveří. Ale ještě předtím než jsem vyběhla ze dveří moje oči padly na temně černý plášť vedle, kterého byly položené dvě katany.
Brzy jsem již běžela se svým bráškem po boku směrem k autobusové zastávce.
"Měj se onee-chan!" zvolal bráška a já na něj jen zamávala. On jezdil autobusem a já chodívla pěšky. Možná taky proto, že chodím do jiné školy.
Směrem do školy jsem se zastavila ve vesnici ve které bydlela má kamarádka Ishi. Už na mě čekala před domem a já se jako vždy pousmála. "Promiň, že jdu zase pozdě" řekla jsem omluvně a ona po mně mrskla zlostným pohledem ale poté jsme se obě rozesmály. "Ne zase ale vždy!" opravila mě Ishi a já jen přikývla.. "No tak promiň, promiň!" řekla jsem a ladně jsem uhnula jejímu pokusu mě praštit do hlavy. "Občas se divím proč máš v sobě tolik energie a jaktože nikdy nemohu k tobě domů." řekla Ishi a rozešla se.. "No.. Moje máma mi zakazuje si zvát návštěvu." odbyla jsem to jako vždy. Nemohla jsem ji říct pravdu. Vyděsila by ji a utekla by. A nebo by tomu nevěřila..
"Když se zjeví temný měsíc objeví se i obludy, které nesnesou světlo a zabíjí...." "Toshindo!!" zvolala jsem a praštila ho do hlavy. "Eh..čau"řekl mladý kluk a pohlédl na mě. "Zase si blouznil"řekla jsem a on na mě pohlédl. "Cože?"řekl a já se jen zasmála.
________________________
Tohle je už článek na zítřek jelikož nevím jestli tu budu:D
Tohle je už článek na zítřek jelikož nevím jestli tu budu:D


